Intro

Sedávám na hranách pískovcových kamenů, které kdysi jako základy svých domů a domovů vsadili do země lidé, kteří tu již nejsou. Nejsou tu ani domy a domovy, proměnily se ve zbytky, v seskupení rozvalin, které zdobí porosty mechů a lišejníků. Tyto zbytkové „exponáty“ v krajině zaniklé obce Helly jsou prosáklé vlhkem a naznačují příběhy, které chtějí být vyprávěny.  Nenápadné nápovědy invokují v mé duši novou touhu. Tkám ji. Sbírám kousky vět z archivů, kameny starých křivd i nadějí na smíření a přenáším je lyrickou linií, čistou nití, pavučinou dobrého úmyslu na pomyslný tkalcovský stav. Hledám hebkost v režnosti, promluvy jasné i matné, sbírám předivo a vpisuji ho do údolí nového příběhového vrásnění…