Je mi velkou ctí přivítat dnes ženu, která se celý svůj profesní život věnuje těm, které nikdo nechce, sociálně nejslabším lidem, převážně maminkám s mentálním postižením a jejich dětem. Ano, je tady paní Hana Venturová, ředitelka azylového domova sv. Vincenta de Paul v Dolním Podluží. A s ní je tady i velmi zajímavý životní příběh o odvaze, víře a neutuchající síle měnit svět k lepšímu.
„Musíme dělat to, co vidíme, že je potřebné dělat. Člověk může mít různá očekávání, která nebudou naplněna. To jsou ale jeho očekávání.“
„Mít hendikep neznamená, že nemohu být dobrá máma. Věnujeme se těm, které nikdo nechce, nejchudším z chudých, nejubožejším z ubohých. To není hanlivé označení, je to skutečnost.“
„Žádný člověk není bez šance a nejenom té druhé, musíme zase a znovu a zase a znovu. Někdy se stane zázrak a někdy nestane.“
-jsou andělé nadpozemské bytosti nebo chodí mezi námi?
-jaký význam má haléř chudé vdovy?
-jakého společného jmenovatele mají osudy týraných a zneužívaných maminek s hendikepem?
-stává se povolání sociální pracovník úskalím ve smyslu stínu vlastní rodiny?
-kdo řekl: „Já Vám ještě ukážu, jak vypadá Chánov…“
-jaký je rozdíl mezi domem a domovem?
-co znamená spiritualita sv.Vincenta de Paul?
-bez koho by to nešlo?
-kdo dá sílu, když dojde?
jaké vzorce chování se generačně opakují a jak je přetnout?
–
„