Marie Holá studuje střední školu v Itálii poblíž Terstu a to díky programu United world colleges. Miluje italskou kulturu, hraje na bubny, zajímá se o enviromentální témata a na sociálních sítích ji najdete jako „sběratel banánů“. Proč odešla studovat do ciziny a uvažuje o tom, že se do pohraničí vrátí? Nebo jsou tyto regiony vhodné na chatu a na důchod? Co oceňuje na životě na vesnici a předtím to tak neviděla? A co chybí?
„Zjistila jsem, že mám mnoho možností, o kterých jsem dříve nevěděla.“
„Učíme se 3-4 hodiny denně. V porovnání s českým gymnáziem tedy o mnoho méně. Předpokládá to ale přípravu na témata doma předem a vlastní zodpovědnost.“
„Snažila jsem se podívat do světa, jak to kde funguje. Rodiče nebyli nadšení.“
„Klíčové dovednosti přijímacího řízení vidím jako otevřenost, motivace, nebát se zkoušet nové věci.“
„Hodiny mě inspirují. Učitelé jsou neuvěřitelně motivovaní.“
“ V Čechách oceňuji existenci základních uměleckých škol. To je české specifikum. Všude jinde se za toto vzdělání hodně platí.“
-proč sběratel banánů?
-na studium do zahraničí přes pizzu a kávu?
-může učit Peruánec v Itálii českou literaturu?
-jak přistupovat k literatuře?
-čeho se Maruška obávala a co ji na střední škole v zahraničí překvapilo?
-co Marušku napadlo, když o prázdninách doma zavařovala maliny?
-o koho v Čechách stojí na „Matfyzu a jaderce“?
-čeho si považuje na českém školství?
-jaké předměty ji baví?