Poslechněte si rozhovor s českým spisovatelem, varnsdorfským rodákem panem Milanem Hrabalem. Původní profesí je ekonom, později zaměstnanec městského úřadu ve Varnsdorfu a to jako vedoucí odboru školství a kultury. Další jeho pracovní působení se zblízka dotýká městské knihovny, v minulosti působí jako vedoucí poetického studia Doteky, jako redaktor literárního časopisu Psí víno a organizátor literárních soutěží. Pan Hrabal je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu, Severočeského klubu spisovatelů a Sdružení Q. Je čestným členem Zwjazku serbskich wuměłcow (Sasko) a Společnosti přátel Lužice. Žije ve Varnsdorfu, kde krom dalšího působí jako kronikář. Milan Hrabal píše poezii a prózu, je také překladatelem, především z lužické srbštiny. Kromě toho je editorem více než 60 publikací. Vydal 11 sbírek poezie, sbírku povídek a knížku pro děti.
Za překlady ukrajinské poezie získal (spolu s Petrem Kalinou) v roce 2016 získal prestižní Gogolovu cenu. Za překlady lužickosrbské literatury byl v roce 2018 oceněn Čestným odznakem Domowiny.
„Když čtu poezii, mám pocit, že intenzivněji žiju.“
„Poezie je řečí, díky které můžeme porozumět sobě i někomu jinému.“
„Básně jsou pro mě životní potřeba.“
-Jakým jazykem lze porozumět větru?
-Proč v Lužici Hrabal rovná se Milan a nikoli Bohumil?
-Co má společného Milan a luňák?
-Kdo je falešný přítel v jazyce?
-Jaké odhalení ohledně neznámé básnířky se v rozhovoru dozvíte?
-Kdo byl dobrý vyhledávač mladých talentů?
-Jak se překládají přísloví a kdo jsou Lužičtí Srbové?
-Co všechno se opravilo ve Varnsdorfu před návštěvou Václava Havla?
A na závěr pozvání na Velkopáteční stoupání s čtením poezie z cyklu „Cestou bolesti a víry“